Piercing: proč jehlou a ne nastřelovací pistolí

Tento článek jsem připravil jako informaci pro ty, kdo váhají mezi piercingem ze studia a nastřelovací pistolí. Je reakcí na časté dotazy, jimiž se na nás obracíte, a doufám, že následující informace tyto dotazy zodpoví v plné šíři. Zdrojem, z něhož jsou čerpány, je časopis The Point vydávaný APP (Asociace Profesionálních Piercerů – celosvětově rozšířená organizace). Článek jsem zjednodušil i pro méně obeznámeného čtenáře, originál můžete najít zde. Jedná se o oficiální stanovisko APP, které jsem doplnil několika drobnými detaily, jimiž se legislativa USA liší od legislativy evropské.

Pro piercing je možné použít pouze sterilní vybavení, ať už jednorázové či sterilizovatelné. V případě, že nesterilní vybavení (jakým je například nastřelovací pistole) může přijít do kontaktu se zasaženou tkání, není možné tuto proceduru provést.

Stejné je to i se šperkem, který je použit. Do nezahojeného piercingu (zejména tedy do čerstvé rány) je možné umístit pouze šperk ze schváleného materiálu.

Z těchto důvodů jsou nastřelovací pistole zcela nevhodné pro provádění jakéhokoli piercingu a jejich používání je pro členy APP zakázané.

Infekční rizika nastřelovacích pistolí

Nastřelovací pistole mohou být snadno kontaminovány tělesnými tekutinami (zejména krví) zákazníků, přesto nejsou dezinfikovány dle platných předpisů užívaných v medicíně. Plastové tělo pistole nemůže být sterilizováno a pouhé otření povrchu dezinfekcí není dostatečné pro likvidaci nebezpečných patogenů, které se na povrchu i uvnitř pistole usazují zejména ve formě aerosolu. Tkáň následujícího klienta tak může být vystavena kontaktu s krví klienta předchozího, což zcela logicky umožňuje přenos infekce u krví přenosných chorob.

Toto riziko se týká zejména žloutenky a běžných nemocí způsobovaných stafylokoky, protože tento virus může na vzduchu přežít i několik dní. Takto opakovaně použitá pistole se stává zjevným zdrojem možné nákazy, což platí zejména u dětí, jejichž imunitní systém není ještě tak odolný jako u dospělých.

Mechanické poškození tkáně

Ačkoli se šperky používané k nastřelování mohou zdát na pohled ostré, jsou nesrovnatelně tupější než injekční jehla/kanyla používaná pro piercing. Ve výsledku tedy dochází spíše k rozdrcení tkáně než k jejímu propíchnutí. V medicíně se pro tento efekt používá termín „poškození hrubou silou“, jehož následkem bývají obvykle komplikace při hojení, někdy také zjizvení tkáně. V případě, že je tato procedura použita pro piercing chrupavky, ta je takto téměř vždy rozdrcena a celkové dopady mohou být rozsáhlejšího charakteru. Kromě již zmíněného rozdrcení a zjizvení tkáně dochází také k oddělení chrupavky, perichondria a kůže, což vytváří v tkáni kapsy, ve kterých se shromažďují tělesné tekutiny, a ty se mohou snadno stát zdrojem zánětu. Toto se obvykle projevuje dlouhodobými otoky a boulemi v místě vpichu. V tomto případě je pak častým dalším krokem chirurgický zákrok.

Chrupavka je prokrvená méně než měkké tkáně a její hojení vyžaduje delší čas, proto je infekce v této tkáni výrazně nebezpečnější, a následkem může být i kolaps tkáně ucha. Zdokumentovaných případů je mnoho a APP je poskytne na vyžádání.

Nedostatečná síla

Vzhledem k tomu, že pro probodnutí tkáně tupým šperkem je potřeba výrazně vyšší síla než při použití jehly, dochází v některých případech k neúplnému protržení kůže a šperk zůstane „na půl cesty“. V tomto případě je operátor pistole (pro tohoto člověka určitě nechci používat termín piercer) postaven před dvě možnosti. První z nich je vyndání šperku z rány a druhý pokus. Druhou možností je „ruční“ protržení šperku do požadovaného místa, což kromě zvýšené bolestivosti a vzniku lokálního tkáňového traumatu pro klienta znamená i riziko zranění ruky pro operátora (což sebou logicky přináší riziko kroskontaminace biologickým materiálem). Nikde není přesně řečeno, jak často k této situaci dochází, ale dle APP, která zpovídala některé výrobce nastřelovacích pistolí, je tato situace poměrně běžná.

Délka šperku

Používané šperky jsou často příliš krátké i pro měkké tkáně, natož pro chrupavky. Tkáň tak obvykle zůstává stlačená, což způsobuje její další podráždění. V takovém případě je v ní omezen tok krve i proudění vzduchu, což oblasti vpichu prodlužuje dobu hojení a může působit i další komplikace. Jak pierceři, tak zdravotníci se již setkali s nastřelenými šperky vrostlými do kůže uší, pupků či rtů. V těchto případech byl obvykle nezbytný chirurgický zásah, zejména v případech, kdy byly vrostlé oba konce šperku. Toto riziko je u správně provedeného piercingu minimální, zejména díky individuálně zvolené délce šperku.

Příliš krátké šperky také zvyšují riziko infekce, protože znemožňují efektivní čištění rány. U dostatečně dlouhého šperku tělo snadno vylučuje tkáňový mok (sekret s látkami vyloučenými v průběhu hojení). V případě, že je použit šperk krátký, je tento sekret „uvězněn“ v ráně, kde se „speče“ a drží se v něm bakterie. Tento fakt je ještě umocněn nevhodným tvarem závěru nastřelovacích šperků, který kůži dráždí a poškozuje.

Materiál šperků

Většina nastřelovacích šperků není certifikována FDA, ASTM nebo ISO pro dlouhodobé nošení v těle. I v případě, že jsou šperky potaženy netoxickým materiálem, vzlíná materiál z vnitřku šperku vzhledem ke korozi, škrábancům a povrchovým defektům do těla, kde působí alergické a cytotoxické reakce. Jako materiály vhodné pro čerstvý piercing lze v Evropě používat pouze Bioplast a Titan G23 (zde se odchylujeme od původního článku – normy pro USA jsou o něco volnější než pro Evropu, kde se nedoporučuje používat ani chirurgickou ocel kvůli obsahu niklu, který je častým alergenem).

Nevhodné použití nastřelovací pistole

I přes varování výrobce, který produkt původně určil pouze pro propichování ušních lalůčků, jsou tyto nástroje používány i pro nastřelování do chrupavek, obočí, nosů a dalších míst. Přestože jsou operátoři někdy proškoleni k základnímu užívání pistolí, není toto školení standardizováno a operátoři často nejsou připraveni na řešení neplánovaných situací, jakými je například selhání pistole nebo následné zdravotní problémy. Školení je obvykle prováděno pouze za pomoci instruktážního videa či tištěného manuálu.

Většina zákazníků postižených touto technikou jsou mladí lidé, kteří problémy nehlásí, proto jich většina projde nepovšimnuta. Snadná dostupnost těchto pistolí pak často evokuje myšlenku, že se jedná o techniku bezpečnou, a tedy vhodnou pro každého.

I přes výše zmíněná rizika je používání těchto pistolí obvykle povoleno. Již se objevily první změny v legislativě (v legislativě USA, Evropa je v závěsu), které zakazují používání nastřelovacích pistolí pro jiná místa, než jsou ušní lalůčky. Ve státě New Hampshire již nesterilní vybavení pro piercing zakázali úplně. Vzhledem k tomu, že vycházím z článku APP starého čtyři roky, je velmi pravděpodobné, že v tomto směru došlo již k dalšímu pokroku.