Sobota 29. srpna 2009. Konec prázdnin. Někdo ještě spěchá z Prahy na posledni víkend k babičce. Někdo ale naopak do Prahy. Studio HELL.cz totiž pořádá druhý Suspension Workshop.
Možnost vyzkoušet si háky ve vlastní kůži tentokrát vyzkoušelo 8 zájemců a rozhodně to nebyla nuda. Krom nejjednodušších byl WS zpestřen i "specialitami" jako je Vertical Chest, Superman a Lotos a to vše s výhledem na Prahu.
ÁLA: Docela dlouhou dobu jsem měl nutkání vyzkoušet něco takovýho jako je suspension. Zajímalo mě to už jako mladšího v souvislosti se siouxským Tancem Slunce. Hell show se mi líbily, ale pořád jsem měl na mysli něco 
intimnějšího, rituálnějšího. Když jsem viděl fotky z prvního sw,věděl jsem, že to je přesně to co hledám
V sobotu, když jsme vyrazili nevědouc kam, imponoval mi kopec, okolo kterého jsme procházeli. Pro mě bylo jasno, tam to bude. Lepší flek se snad ani vybrat nedal a mě to přidávalo na rituální náladě. Vše bylo naprosto výborný.
Bylo to moje první věšení, a tak jsem se rozhodl jít první. Ze začátku jsem byl dost nervózní, a proto se mi, ač jsem necítil žádnou velkou bolest, při prvním vytáhnutí snížil tlak a ztrácel jsem vědomí. Míla s Herrichem reagovali opravdu velmi zkušeně a po několika vteřinách jsem ležel s nohama nahoře a téměř okamžitě se mi udělalo naprosto skvěle. Chtěl jsem ještě jednou nahoru. Při druhém vytahování jsem neměl už žádný nepříjemný vjemy. Zalil mě pocit absolutního štěstí, totálně čisté mysli a čiré radosti.
Po sundání mi byly vytaženy háky ze zad, což oproti běžnému piercu, taky není nic nepříjemného. Pak jsem ještě aspoň hodinu, dvě šťastně vibroval v mechu. V podstatě ve mně skvělá nálada přetrvává doteď, opravdu to bylo hodně zlomový
Večer už jsem spal normálně v klidu na zádech a za dva dny jsem vpichy necítil vůbec.
Byl to jeden z neúžasnějších dní v mým životě, zatím. Rozhodně jsem nevisel naposled.
FIXA: Body suspension jsem asi poprvé viděla na stránkách Hell.cz a fotek z jejich akcí a musím přiznat, že mě to nijak neodpuzovalo ba naopak. Začala jsem přemýšlet a čím dál tím víc si pohrávala s myšlenkou, že to v budoucnu zkusím, touha časem sílila a vygradovala právě suspension worshopy pořádané ze strany Hell...a bylo to jasné. K prvnímu závěsu mě vedla zvědavost jaké to asi je viset jen tak v prostoru za malou část kůže a jaké pocity při tom člověk prožívá. Měla jsem z toho ale i určitý strach a respekt, nicméně touha viset pocit strachu a obav odsunula na druhou kolej. Při samotném vpichu háků jsem skoro nic necítila, snažila jsem se na to vnitřně připravit a uklidnit se. Co mě dost překvapilo byla tvrdost či tuhost mé kůže, takže první hák se podařilo propíchnout až se značným úsilím :). Víc nervózní jsem byla před samotným věšením, při vytahování jsem pociťovala trochu nepříjemný pocit, ale jakmile se nohy odlepily od země, vše rázem opadlo a popravdě se mi vůbec nechtělo dolů :D. Ve vzduchu jsem nad ničím nepřemýšlela, jenom se nechala zaplavit pocitem euforie, štěstí a blaženosti ;). Nedokážu to asi popsat, ale byl to pro mě jeden z nejčistších pocitů, co jsem kdy zažila a proto také dnes vím, že to rozhodně nebyl můj první a zároveň poslední závěs. Po vyndání háků jsem se cítila jak "sluníčko" a když si to teď vybavuju cítím se stejně :) Veliký dík patří Mílovi a Herrichovi, bez kterých by nebylo na obličejích přítomných tolik vysmátých a spokojených úsměvů. Celá atmosféra worshopu byla uvolněná, přátelská a příjemná. Jedním slovem: PARÁDA
HONZA: Libí se mi pocit při čerstvě propíchnutém piercingu, ten adrenalin a nastupující pocit blaženosti a tak jsem chtěl zkusit poprvé suspension, jestli to bude taky takové , prostě jsem byl zvědavý jaké to bude "viset". Háky se mi líbily už když jsem byl poprvé v klubu Bordo na Hellparty a od té doby jsem přemýšlel jak to jednou zkusím,
Prvotní nervozita naštěstí ustoupila díky uvolněné atmosféře která vládla celým SW. Největší skok do neznáma byl podle mě kleknout si a čekat a nevědět jaké to bude. Po první háku v zádech už jsem věděl, že jsem v dobrých rukou. Při zvedání nahoru mi přišla ta část, jak už stojíte pomalu na nehtech a už to táhne, ale ještě nevisíte úplně nekonečná a překvapilo mě prokřupávání páteře při visení. Nahoře se mi začala točit hlava a musel jsem dolu si sednout a pak jít znova, jinak po vyndání háku přišel ten blažený pocit uspokojení. Vždy když si na to vzpomenu, tak si řeknu jak to bylo krásný a uvolňující. Vážně úžasný zážitek a příště bych si to zase zopakoval snad už bez mezipřistání.
EVA: 
Vzhledem k velmi pozitivním pocitům, které ve mně zanechal první závěs, jsem se rozhodla jít prostě znovu. Jako typ jsem si zvolila supermana a očekávala jsem u něj obdobné pocity jako u suicide, nakonec se ale superman ukázal být o mnoho lepším!
Takovým hlavním smyslem věšení je pro mě asi zbavení se určitého napětí. „Nahoře“ se mi dostavuje pocit klidu, uvolnění, ale také euforie z toho, že jsem to nakonec zvládla.
Průběh celého workshopu bych ohodnotila na jedničku s hvězdičkou (jen by to chtělo příště zmínit náročnost terénu :) )…jinak ale skvělá atmosféra i pěkné místo.
Před samotným věšením jsem měla úplně stejné obavy jako před věšením prvním, nevěděla jsem, zda se k tomu odhodlám, navíc mě dopoledne celkem dost rozbolela hlava, tak jsem se obávala i toho, že bych mohla snáz omdlít. Probodnutí vrchní části zad jsem skoro necítila, u spodní části zad jsem cítila nepříjemný pocit, s čímž jsem ale předem trochu počítala, protože vím, jak jsem na žebrech lechtivá, tak je to přeci jen docela citlivé místo. Od probodnutí stehen jsem si slibovala nějakou dost nepříjemnou bolest, nakonec jsem byla mile překvapena, neboť i to bylo snesitelné. Při vytahování jsem cítila lehké štípání a pálení, nejvíce ve stehnech, když jsem však byla nahoře, tak všechny nepříjemné pocity ustoupily a už jsem si užívala jen naprosto nepopsatelný stav euforie.
Ihned po sundání jsem jen byla ráda za hladký průběh věšení, při němž se mi, k mému údivu, ani neudělalo mdlo.
S odstupem, při pohledu na fotografie, si vzpomenu jen na ten skvělý psychický i fyzický zážitek. Na další věšení půjdu zcela určitě!
