PainART

Článek bude komentován stejně, jako jsou komentovány jiné články v této sekci. Na úvod bych chtěl podotknout, že článek byl na server chytrazena.cz převzat z časopisu Rodina a Zdraví a tedy se s tímto časopisem o titul "Nejstupidnější článek roku" mohou podělit :-)

V posledních letech si mladí lidé stále častěji zdobí různé části svého těla kovovými ozdobami rozmanitých tvarů. Mnozí jeho majitelé si ale vůbec neuvědomují nebo podceňují rizika piercingu. Tento typ ozdob totiž bohužel kromě ozvláštnění zevnějšku nebo zpestření sexuálního života přináší často i mnohé zdravotní komplikace.

Základem pro minimalizování zdravotních komplikací spojených s piercingem by měl být výběr vhodného salónu, kde tuto ozdobu odborně umístí na vybranou část těla. Neprofesionálně nebo podomácku vytvořený piercing je totiž opravdu hazardováním se životem. Je-li propíchnutí piercingu provedeno špatně sterilizovanými nástroji, hrozí kromě přenosu hnisavých infekcí i nakažení žloutenkou nebo virem HIV. Dojít může i k poranění nervů, nebezpečí je ale podstatně víc. „Velkým rizikem je piercing pro lidi se všemi druhy nemocí kůže. Lidem s atopickým ekzémem nebo lupénkou bych jej rozhodně nedoporučovala,“ říká kožní specialistka, doktorka Marie Finsterlová.

PAINART: Zde nemohu autorovi nic vytknout, dokonce musím pochválit varování proti kombinaci lupenky a piercingu. Jen bych rád zmínil, že i podomácku provedený piercing může být proveden sterilně a kvalitně, vždy záleží na piercerovi.

Vybrat si kvalitní salón stojí za to

Opravdu profesionální piercingové studio prozradí ochotný personál, který své klienty poučí ještě před samotným zákrokem. Při výběru studia je důležité zjistit, zda jsou splněny přísné hygienické podmínky a zda jsou ozdoby vyrobeny z kvalitních materiálů. Člověk, který piercing provádí, by měl pracovat v rukavicích a před i po zákroku používat na ošetření dezinfekci. Naprostou samozřejmostí jsou pak sterilní jehly. Kvalitní piercingové salóny také nabízejí lokální umrtvení pomocí ledu, spreje nebo injekcí.

PAINART: Poučení před zákrokem patří k profesionálnímu přístupu, zde s autorem souhlasím, stejně jako s požadavkem na dodržování hygienických norem a používání kvalitních materiálů. Naopak mi chybí informace o tom, že rukavice musí být sterilní (tedy samostatně balené a označené), což je častým nešvarem u většiny studií. Zmínka o chladicím spreji, určeným pro zchlazení svalu při sportu je již naprostý blábol a ještě víc mě překvapuje, že dotyčná MUDra si není vědoma, že aplikace injekčních anestetik je doménou lékařů a ne běžných studií. O tom, že injekční aplikace anestetika bývá bolestivější než samotný piercing ani nemluvím, zde však autora nechci kárat, protože je mi jasné, že o problematice neví nic a tento blábol pravděpodobně napsal v dobré víře, že spasí svět.  

Napovědět může o kvalitě nabízených služeb i cena. Za provedení piercingu si každý salón účtuje jiné částky, v zásadě lze však říci, že zákrok včetně koupě šperku přijde na zhruba tisícikorunu, případně o pár set korun méně. Salón, který bude nabízet „kompletní servis za tři stovky“, nelze považovat za příliš důvěryhodný. S výběrem salónu mohou pomoci i zkušenosti někoho, kdo už odbornou aplikaci piercingu (nejlépe opakovaně) podstoupil.

PAINART: Orientovat se podle ceny opravdu nedoporučuji. V tomto oboru rozhodně neplatí "čím dražší, tím lepší"!  Zde má autor opět drobné mezery, tentokrát pocházející pouze z neznalosti prostředí. Naopak doporučení zákaznické zkušenosti jako měřítka jednoznačně schvaluji. Cena piercingu je tvořena několika faktory a více než cena samotná je důležitý poměr těchto součástí. Jsou to:

1) Cena šperku. Kvalitní titanový či bioplastový šperk je výrazně dražší, než šperk z chirurgické oceli. Mnoho studií na této položce šetří, což se následně negativně projevuje na kvalitě služby.

2) Cena práce. Práce každého člověka má svou cenu. Neexistuje univerzální pravidlo, které by odráželo poměr mezi kvalitou práce a cenou.

3) Související náklady. K těmto nákladům patří napříkald nájemné za prostory, kde je studio umístěno a tyto náklady je třeba započítat do ceny každého piercingu. Proto je logické, že piercing v centru Prahy je o několik set korun dražší, než piercing ve studiu v okrajové lokalitě, každý má právo si připlatit za to, že si na piercing zajede do turistického centra města...i když chápu že většina lidí tuhle potřebu nemá:-))

4) Marže provozovatele. Je jasné, že každý musí z něčeho žít. Jen někomu stačí méně a někdo potřebuje BMW a dům s bazénem.

5) Následný servis a podpora. Propíchnutím piercing nekončí a solidní studio je schopno nabídnout (ideálně bezplatně) KVALITNÍ servis, což ocení každý, kdo měl kdy s piercingem nějaký problém.

6) Hygiena. Ačkoli tato položka by se dala zařadit pod položku č. 3, vyzdvihnu ji raději samostatně. Velká spousta studií hřeší na to, že většina lidí nepozná rozdíl mezi sterilním a nesterilním a díky tomu šetří na věcech, které mohou ohrozit zdraví zákazníků. Dokud lidé nebudou tato pravidla znát a vyžadovat, budou tato studia existovat a dál hazardovat se zdravím svých zákazníků.

Vytržení není ojedinělé

Ani správná a bezproblémová aplikace ale nezaručuje, že piercing tělu neublíží. Hojení rány trvá dlouho (u piercingu uší nebo nosu „jen“ několik týdnů, ale u piercingu bradavky až půl roku) a v průběhu této doby je potřeba věnovat nadměrnou péči osobní hygieně. Kolem ozdob se totiž ukládá kožní maz a zvyšuje se riziko průniku infekce do těla. Proto je potřeba ozdobu denně čistit antibakteriálním mýdlem. Po celou dobu hojení rány, především pak ale první týden, nejsou vhodné delší koupele a už vůbec ne návštěva bazénu nebo koupaliště. Někdy však ani dodržování všech hygienických opatření nepomůže, rána se nezahojí a piercing je nutné z těla odebrat.
Majitelé piercingu by měli být obezřetnější i v průběhu fyzické práce a sportovních aktivit. Úrazy, při kterých se piercing zachytí o nějaký okolní předmět a je doslova vytržen z těla, jsou totiž poměrně časté. „Čím menší ozdoba, tím menší riziko vytržení piercingu. Ozdoby by proto rozhodně neměly být neúměrně velké,“varuje Finsterlová.

PAINART: Zde s autorem musím souhlasit, mnoho lidí si opravdu myslí, že piercing končí návštěvou studia a následnou péči zanedbávají. Důsledná péče o nezahojený piercing (u nosu až několik měsíců, u bradavky až rok a půl) je nezbytnou podmínkou!

Varování před sportem a fyzickými aktivitami má opět smysl, na druhou stranu by bylo vhodné rozlišit velikost ozdoby a tloušťku šperku, protože tlustší šperky jsou naopak výrazně odolnější proti vytržení a mechanickému poškození vůbec.

Tlumič vzrušení?

Piercing je nějakým specifickým způsobem nebezpečný v každé části těla. Přesto lze říci, že mezi nejméně riskantní patří ozdoba v uchu. Větší nebezpečí infekce ale obecně hrozí u „nastřelení“ ušní chrupavky než u obdobného zákroku na ušním lalůčku. Jednak není tak snadné ránu v oblasti chrupavky čistit, a také doba hojení bývá delší kvůli menšímu prokrvení. Může se také stát, že část chrupavky vypadne.

Nebezpečnější než piercing ucha jsou ozdoby ve vlhčích a zapařenějších oblastech těla, tedy v nose, pupku nebo na genitáliích. Nejdelikátnějším místem pro kovovou ozdobu jsou bezesporu právě genitálie, a možná právě proto chce zde mít piercing stále více lidí. Musejí ovšem leccos přetrpět, tato oblast je totiž velmi citlivá na jakékoliv vnější zásahy. Přestože se většina lidí pro tento typ piercingu rozhoduje kvůli touze po zpestření svých sexuálních zážitků, může mít ozdoba na intimních partiích paradoxně zcela opačné následky. Při aplikaci piercingu na klitorisu totiž může dojít k oslabení sexuální vzrušivosti, u penisu někdy „nastřelení“ozdoby oslabí schopnost topoření. Piercing jazyka škodí zubům.

PAINART: Už jen zmínka  o "nastřelování" piercingu ve mně budí hrůzu! Jestli se autor setkal jen s těmito případy tak chápu, že blábolí tyhle kraviny. A hojení chrupavky není delší kvůli horšímu prokrvení, ale kvůli typu tkáně. To je už jen detail. Zmínka o "vypadnutí chrupavky" pravděpodobně vznikla, když si autor článku spletl piercing a punching chrupavky, jinak si toto nedovedu vysvětlit.

Obor genitálních piercingů má dotyčná doktorka očividně "zmáknutý" víc než mistr Fixa, nebo zrovna chyběla ve škole, když probírali anatomii zevního genitálu, jinak si tohle nemohu vysvětlit. Dlouhodobé průzkumy u nositelů piercingu naopak ukazují na zvýšení citlivosti propíchnutých orgánů (ačkoli občasné snížení citlivosti není vyloučeno), s oslabením erekce po profesionálně provedeném piercingu jsem se ještě nesetkal. Piercing klitorisu s sebou opravdu nese určitá rizika,  ale ani neznám nikoho, kdo by ho prováděl, nejobvyklejším ženským genitálním piercingem je vertical hood, kde je propíchnuta pouze předkožka klitorisu a klitoris sám je nedotčen, pouze zvenku stimulován šperkem. tento piercing výrazně stimuluje vzrušivost, proto je tak populární.

Piericng jazyka škodí zubům... Zde asi došlo k useknutí věty a autor nám určitě chtěl sdělit něco moc chytrého. Věčná škoda, že jsme se toho nedočkali, určitě se jedná o klasickou větu na téma "piercing jazyka poškozuje zubní sklovinu", což známe z mnoha jiných článků. Vhodné řešení tohoto problému najdemezde na PainArtu v encyklopedii.

Kůže na bradavkách je velmi citlivá u mužů i u žen a propichování bradavek patří k nejbolestivějším typům piercingu. Hrozí navíc nebezpečí, že bradavka ztratí citlivost. Obzvláště riskantní jsou ozdoby na těchto intimních místech pro ženy, i při zákroku zkušeného pracovníka renomovaného salónu totiž může dojít k propíchnutí mléčných žláz. Zjizvení mlékovodů pak může vést k problémům s kojením dětí. Majitelé piercingu bradavek a pupku také mívají problémy s tím, že se právě v těchto oblastech piercing nepříjemně tře o oblečení.

PAINART: Tak za takovýhle blábol by se měl stydět každý a doktoři snad i vracet titul! Anatomii prsu by měl znát každý profesionální piercer a tedy vědět, že propíchnutí mléčných žláz (lobi mammae, lobuli mammae) při piercingu je naprosto nereálné, při piercingu dochází k perforaci prsní bradavky (papilla mammae) a několika mlékovodů (ductus lactiferi). Tření bradavek a pupíku o oděv je naopak reálné.

  
Za vůbec nejnebezpečnější označují mnozí odborníci piercing jazyka. Dutina ústní totiž patří k místům se zvýšeným výskytem různých bakterií, což pochopitelně zvyšuje riziko vzniku infekcí při nastřelení kovové ozdoby. Piercing jazyku ale může i zhoršit funkci chuťových buněk nebo vést k poruchám mluvení. Kovová ozdoba je nebezpečná i pro zuby, na které při mluvení nebo při jídle naráží. Kvůli prasklinám v zubní sklovině se chrup rychleji kazí, větší je i riziko parodontózy. Tvrdý náraz piercingu může část zubu i přímo ulomit. V období hojení rány po piercingovém zákroku by kvůli hrozbě infekce jazyka měli majitelé kovových ozdob dávat velký pozor při čištění zubů.

PAINART: Začínám mít těch odborníků dost. Výskyt bakterií je v pořádku, ale kdo kdy viděl rozmístění chuťových pohárků na jazyku mi dá za pravdu, že dotyční odborníci budou asi odborníky v úplně jiném oboru. Konečně jsme se dostali k populární zubní sklovině, abych se nemusel rozepisovat tak dávám pouze odkaz na zmínku do encyklopedie, nebo si vysvětlení najdete u našeho komentáře k jinému "odbornému" článku.

Pozor na nikl

Další komplikací, která může piercing svému majiteli znepříjemnit, je alergie na kovy. Nebezpečný je především nikl, ale objevují se i alergické reakce na kvalitní chirurgickou ocel. Nikl je přidáván i do zlata, proto ani zlaté šperky nejsou pro alergika na kov bezpečné. A nejen to. „Piercing může také alergii na kov přímo vyvolat. Tato alergie se totiž vypracovává v průběhu celého života. Zmenšit riziko vzniku alergie lze především výběrem šperku s nízkým obsahem niklu,“ říká doktorka Finsterlová.

PAINART: Alergie na nikl je opravdu problém, na druhou stranu bych očekával doporučení konkrétního řešení (tedy použití titanu nebo bioplastu), než varování typu "když máte alergii na nikl, přestaňte nikl nosit". Raději proto uvedu vše na pravou míru:

Chirurgická ocel obsahuje kov nikl, který je dnes již poměrně častým alergenem. Reakce mnoha lidí na nikl způsobily, že kvalitní studia dnes pro provedení piercingu ocel již vůbec nepoužívají a chirurgická ocel byla nahrazena titanem a bioplastem, které alergické reakce nevyvolávají a umožní rychlejší zhojení piercingu.

Závěrem

PAINART: Paní doktorko, pevně doufám, že se Vám do ruky nikdy nedostanu! Na druhou stranu jsme rádi, že jste nám poskytla tento článek, abychom mohli demonstrovat, jak málo se o piercingu ví. A taky abychom díky Vám osvětlili, jak vznikají nejrůznější lži, fámy a polopravdy!