Scarifikace aneb když jsou jizvy krásné - PainArt: server pro příznivce piercingu, tetování a dalších tělesných modifikací

z anglického scarification= jizvení (scar= jizva), spolu se slovem jizvení ale asi nejvýstižnějsí slovo pro obecné označení vytváření jizev coby formy body modification (bez ohledu na způsob vytváření jizvy)

Scarifikace coby jizvení obecně zle dále dělit na :

BRANDING neboli pálení, cejchování (z anglického to brand= označkovat). Podobnost lze najít v době, kdy byl dobytek značkován rozžhaveným cejchem či takto byly značeni např lehké devy či zločinci.

Branding coby jizvy vytvářené teplem lze rozdělit dle způsoby vytvážení na

STRIKE BRANDING : branding vytvářený klasickou cestou, kdy je tenký plech z chirurgické oceli zohýbán do určitého tvaru, následně nažhaven a obtisknut na kůži (odtud i název srtike=přiložit ).

KAUTER BRANDING : branding s použitím kauterizační pistole (chirurgický elektro-tepelný skalpel, který se používá k řezání či k zavařování krvácejících cév), která umožňuje vypalovat jizvu postupně, jak by se např. řezala skalpelem.

CUTTING neboli řezání (za anglického to cut: řezat). Jizva vzniká většinou za použití skalpelu a buďto jsou řezáne jen linky (čáry, obrysy) a nebo je možné i kůž zcela vyříznout pryč a vytvářet tak jizvené plochy. V anglické terminologii se úplné odstranění kůže označuje jako SKIN PEELING (sloupávání kůže)

Jizvy je pak možné vytvářet i méně obvyklými metodami, kterými se ale dále už nebudeme zabývat. Mezi zřídka používané tecniky patří např.

CHEMICKÁ SCARIFIKACE, kdy je jizva leptána do kůže kyselinou či

VYBRUŠOVÁNÍ, kdy je k odstranění kůže a tím ke vzniku jizvy použita např. malá fréza.

Každá metoda má svá specifika a na ty hlavní se teď zaměříme více do hloubky.

STRIKE BRANDING je vhodný pro vytváření jednoduchých jizev, jejichž tvar je omezen tím, co lze vyohýbat z jednoho či několika plechů ze kterých je tvořen otisk. Další omezení je také v tom, že výsledná jizva je docela široká (3 až10 mm), při přitisknutí žhavého kovu na kůži totiž dochází k poškození kůže do vzdálenosti několika milimetrů. Metoda proto není vhodná pro vytváření malých a detailních designů, pálí se takto nejčastěji čáry a oblouky, kruhy, spirály.

KAUTER BRANDING je vhodný pro vypalování jizev složitějších tvarů, u kterých by bylo obtížné vytvořit předlohu pro strike branding. Kauterizační skalpel napůl řeže, napůl pálí. Rána se otevírá jako po řezu klasickým skalpelem, ale nekrvácí, neboť jí čepel kauteru současně s řezem zatavuje. Tkáň je poškozena jen v místě žezu, výsledná jizva se tak již neroztahuje více do šířky a zůstácá široká cca jako jizva po cuttingu.

Dají se tak dělat i detainější a menší věci, s kauterem se dají vytvářet u brandingu i "vybarvené" plochy.

Není zde však již ten symbolický kontakt s ohněm jako u strike brandingu, kdy je kov žhaven nad kahanem. Prožitek je však srovnatený, jen kauter branding bolí déle, resp. proces jeho vytváření je většinou delší nez u strike brandingu, kdy je žhaví kov přiložen na kůži jen na okamžik.

Osobně doporučuji pro vytváření jizev pálení jen tehdy, když je pro zájemce důležitá přítomnost element ohně. U řezané jizvy mám více kontrolu nad jejím vzhledem po dobu řezání a stejně tak i její nositel po dobu hojení.

CUTTING je metoda jizvení, kdy se kůže rozřezává skalpelem.

Pokud se design tvořen jen linkami, je kůže nařezávána do hloubky 0,5 až 2 mm, podle toho jak širokou jizvu chceme vytvořit. Také je hodně důležité brát v potaz i místo, kde je řezáno. Na různých místech na těle je totiž kůže jinak tlustá a chová se jinak.

Tělo má tendenci otevřené rány hojit , proto je nutné se po prožezu linek o jizvu starat a srůst kůže k sobě tělu co nejvíce znemožnit. Jinak by se mohlo stát že díky hojivosti jizva nebude zřetelná či úplně zanikne. Je proto nutné vytrhávat strupy a tím nutit tělo aby v místě řezu tvořilo stále novou, jizvovitou tkáň.Díky tomu jsou ve výsledku jizvy plastické.

Je ale třeba vzít v potaz to, že se každý hojí jinak a že u lidí, které k tomu mají sklony se mohou řezné rány hojit tak, že jizva bude keloidní (výrazně rozšížená a/nebo vystouplá směrem ven). V takovém případě je třeba řezat méně do hloubky nebo volit méně detailní motivy a počítat s vytvořením velké a výrazné jizvy.

Druhou možností je vyřezávání celých ploch. Skalpelem se nařízne obrys a kůže se následně stáhne. Tělo je poté nuceno vytvořit kůži novou – a vytrhávat strupy není potřeba. Díky individualitě každého člověka je poněkud obtížné odhadnout hojení a hrozí, že výsledek zůstane po stažení kůže méně zřetelný.

Může vzniknout jen lehce ohraničená plocha s jinou barvou než zbytek kůže na těle, výsledná jizva ale může i velmi vystupovat. Proto je vhodné aby řezání předcházela konzultace a postup volit podle toho.

Proč se lidé nechávají jizvit ? Dobrovolně si nechávají způsobovat bolest a ještě za to platí ?

Zájemci o scarifikaci jsou často lidé, kteří již v oblasti nejsou žádnými nováčky amají k bolesti, která zdobí, již vytvořený určitý vztah. Bolest neberou ako něco špatného, ale baví je se na ní připravit, nechat si ji způsobovat a pracovat s ní, uživat si jí, překonávat jí a tím i sama sebe.

Potřeba vytvořit si a následně překonat výzvu, na jejíž naplnění potřebuje člověk větší, než běžnou míru odhodlání, je tím, co může člověka posílit a pomoci mu se více poznat. Princip je podobný jako u přechodových rituálů primitivních kmenů. Bolesti při jizvení není malá, ale zas na druhou stranu to není nic, co by člověk nevydržel, tim spíš pokud sám chce.

A právě i díky bolesti dostává scarifikace punc originality a exkluzivity. Pro jizvu se totiž tolik lidí nerozhodne, protože ne každý se odhodlá překonat bolest související s řezáním či pálením.

A kvůli tomu se nechávají jizvit další lidé. Nechtějí tetování, protože to už má každý. Tetování s tím, jak se stalo postupně běžnou součástí naší soudobé kultury, ztratilo svůj punc výjimečnosti. A scarifikace ho tak může zastoupit v roli zdobení těla, které vyžaduje velkou dávku odhodlání kvůli kterémů na něj může být majitel náležitě hrdý, stejně tak jako něco, kvůli čemu bude "normálními" lidmi odsuzovám a nazývám bláznem.

Zajímavá může bát i kombinace tetování a jizvení. Po řezech v černě vytetované ploše zůstanou světlé jizvy a je tak možné vymýšlet originální kombinace a nebo třeba i překrýt komplet staré tetování a do této plochy vyřezat motiv zcela nový.


Již zahojený cauter branding a čerství cutting	Již zahojený strike branding a čerství cutting

Na rozdíl od tetování, kde jsou katalogy běžnou výbavou, která slouží přinejmenším pro načerpání inspirace, katalogy na jizvení nejsou. Alespoň z mého pohledu se jedná o velmi individuální proceduru u které by měl mít člověk motiv dobře rozmyšlený a měl by pro něj mít i jistý osobní důvod. Bojím se, že katalogy, do kterých by lidé bez hlubšího se zamyšlení při výběru motivu na scarifikaci píchli prstem, ono kouzlo jedinečnosti mohly odebrat.

U jizvení nejsou téměř žádné komplikace s hojením . Tělo samo ránu potáhne strupem aby se dovnitř nedostala infekce.

Cena za zjizvení se většinou pohybuje od symbolických 666 Kč za malé vzory do 5 tisíc Kč za středně velké a složité práce.

PainArt galerii jizev najdete ZDE.

Po přihlášení můžete vkládat vaše názory k jednotlivým článkům.