PainART

Rozhodla jsem se, že si nechám udělat piercing velkých pysků. Líbí se mi ozdobená kundička. A když už, tak už! Nechám si píchnout rovnou čtyři kroužky. Půjde s nimi ledacos podniknout - roztahovat, zamykat, zašněrovat, věšet závaží, zvonečky... A asi to bude parádně bolet, když mi to budou dělat! Domluvila jsem se s Fousáčem z Hellu, objednal mě na sobotu, na dvanáctou hodinu.
Už od rána jsem myslela na to, jaké to bude, až mi bude Fousáč propichovat pysky. Vydržím to? Nebudu křičet? Pomyšlení na bolest mě vzrušovalo, ale měla jsem trochu i strach. Takový hezký strach.

Před odchodem jsem si dala panáka na kuráž. Chvilku před dvanáctou jsem došla do Helláckého doupěte v Poupětově ulici. Po schodech dolů do sklepa a už jsem byla v Pekle. Fousáč ještě dával pokyny odcházejícímu zákazníkovi a pak už se věnoval jenom mně. Malá místnost připomínala lékařskou ordinaci, až na ty plakáty na zdi. Černý a červený, s čertíky a nápisy SCARIFICATION a IMPLANTS a obrázky skalpelu a nějakého jiného nástroje. Domlouvala jsem se s Fousáčem o tloušťce kroužků. Nabízel průměr od 1,6 do 3 mm. Když jsem viděla ten tlustej třímilimetrovej, tak mě zamrazilo. Bŕŕŕ! Tak tohle ne! Ale ten nejtenčí taky ne! Vybrala jsem si kompromis, 2 mm. Ale pak se ukázalo, že dvoumilimetrový není, jenom 2,4 mm. Takže jsem volila mezi 1,6 a 2,4 mm. Tak co? Ten silnější bude určitě mnohem víc bolet, ale přece nebudu srab! Jsem snad nějaká masochistka!

„Jdu do těch tlustějších." říkám Fousáčovi.
„Rozhodla ses, že budeš statečná?"
„Ano! Ale nevím, jestli nebudu křičet!"
„Klidně křič!"
Odložila jsem kalhoty a kalhotky a sedla si do křesla, které Fousáč před tím postříkal dezinfekcí a dal na něj čistou podložku. Na opření nohou mi přisunul dvě židle. Připadala jsem si jako u gynekologa.
Fousáč dezinfikuje a zakresluje si místa vpichu. A pak chytí označené místo do kleštiček. 
„Tak jdeme na to?" ptá se.
„Ano!" 
odpovídám odhodlaně a pro jistotu zavírám oči a zatínám zuby. Ucítím vpich. Bolest mi zvedá horní část těla z křesla. Vlastně jenom hruď, asi se trošku prohýbám do oblouku. Je dost silná. Nedá se to porovnat s propichováním pysku tenkou jehličkou. Propichování bradavky taky bolí jinak. Mám propichování ráda, hodně mě to vzrušuje, ale dosud jsem zažila jenom oranžové jehličky o průměru 0,5 mm. Ale když se tahle tlustá jehla protlačuje tkání, bolí to jako sviňa! Naštěstí to trvá jenom krátce. Úlevou vydechnu, když jehla projde pyskem. Pak Fousáč dělá něco, co malinko bolí, ale spíš nebolí, asi upravuje kanylu, aby do ní mohl zasunout kroužek. 
„Teď to bude bolet! Jsi připravená?"
„Hm!" odpovím stručně, protože mám zatnuté zuby.

To, co přišlo, byla opravdová bolest. Bolelo to mnohem víc, než vpich jehlou a trvalo to déle. A bylo to nadvakrát. Asi zasunul půlku kroužku a pak druhou. Nejvíc bolelo, když se kroužek protlačoval druhou stranou ven. Zase mi bolest vyklenula hruď do oblouku. Ale nevydala jsem ani hlásek. Až když byl kroužek venku jsem úlevně vydechla, něco řekla a nahlas se rozesmála. 
„To jsem rád, že to snášíš takhle, někteří předvádějí nepřiměřenou reakci na bolest."
řekl Fousáč. Ale smích mě přešel, když jsem si uvědomila, že tohle budu absolvovat ještě třikrát.

Fousáč bez dlouhého zdržování bere do kleští další označenou část a upozorňuje na vpich. Aúúúúúúúú! Úpím v duchu. Uf, uf, mám to za sebou, kanyla je v labii. Chvíle úlevy a pak zase ta dvojitá intenzivní bolest. Tentokrát jsem to nevydržela a trochu sykla. A zase ten vyklenutý hrudník.
Sláva, půlka je hotová! Fousáč pokračuje na druhé labii. Chvilka intenzivní bolesti a kanyla je tam. Chvíle úlevy a zase ta silná bolest. Maličko mi pomáhá, že už vím, co mám čekat a jak dlouho to bude trvat. 
Hurá! Tři čtvrtě operace už mám za sebou. Ještě poslední kroužek.

„Tak můžu?"
ptá se opět Fousáč.

„Hm!"

Krátká, silná bolest. Chvilka odpočinku a dvojitá silná bolest. A je to! Už jenom zacvaknout kuličku a Fousáč mi podává zrcadlo, abych se podívala.

„Jééé, to se mi líbí!"
„Jestli se to bude líbit také tvému gynekologovi!" zažertuje.
Můžu vstát a oblíknout se. Mám to za sebou! Krásné čtyři kroužky mi zdobí kundičku. Fousáč mi ještě podává gázový polštářek, abych neměla krev na kalhotkách.

Loučí se se mnou:
„Dobře se mi s tebou pracovalo!" 
Jsem na sebe pyšná. Mám v sobě tolik endorfinů, že se cítím jako opilá. Ten stav trvá celou cestu domů. A pokaždé, když si podle Fousáčových pokynů čistím vpichy slanou vodou a vidím tu nádheru, jsem šťastná, že jsem si splnila tohle přání, že jsem okroužkovaná.

Kassi