PainART

V sobotu 4. června se v Praze konal první veřejný suspension workshop.

Akci pořádalo studio Hell.cz , které se jako jediné v republice vešením na háky zabývá a propaguje suspension např. prostřednictvím svých Hell show.

Cílem workshopu bylo nabídnout lidem možnost vyzkoušet si háky v zádech na vlastní kůži a této možnosti využilo šest lidí. Jejich dojmy a zážitky vám zkusíme v tomto článku alespoň stručně zprostředkovat. 

ELIŠKA

Na suspension workshop jsem šla, protože mě zajímala míra bolesti při závěsu samotném. Představa že budu viset ve vzduchu jen za pomoci dvou háků a kousku kůže je dost lákavá.

Od prvního závěsu jsem očekávala asi to, že se posunu někam dál když to dokážu zvládnout. Taky že to bude hodně intimní i když při tom nebudu sama. No a samozřejmě něco co nedokážu popsat, ale přibližně bych to mohla pojmenovat pocit absolutního štěstí a uspokojení spolu s uspokojení, že člověk dokázal ovládnout svoje tělo natolik, aby sneslo něco tak psychicky i fyzicky náročného.

Vzhledem k tomu, žeto byl můj první závěs, měla sem zpočátku docela strach, nicméně komunikace s Fousagem a HerrIchem mi dost pomohla. Při propíchnutí sem se snažila pomalu dýchat a co nejvíc se uklidnit takže to samo o sobě skoro nebolelo. Vytahování bylo dost nepříjemné, ale uvědomila jsem si, že se to dá zvládnout a pak už to bylo v pohodě. Celkově se mi to líbilo. Se vším všudy takže i s bolestí a nepříjemným pocitem, který k tomu asi patří, protože tělo je přece jen něčím narušené ale postupně si nato zvykne. Překvapilo mě, že vytahování háků bylo bezbolestné, takže pravý opak toho co cítím při piercingu, kdy je protahování piercu o dost nepříjemnější než samotné propíchnutí. Po sundání sem cítila něco jako uspokojení pokud se to tak dá nazvat. Večer sem totálně vyčerpaná padla do postele- samozřejmě na záda a dalo se to přežít. Ranky nebolely ani mi netekla krev. No a dnes týden po suspension se pořád cítím v pohodě a asi to tak i zůstane, protože sem to moc chtěla.

O suspension jsem se dočetla před pár lety v jedné knize a taky v magazínech o tetování kde byly články o suspension. Minulé léto sem poznala člověka který se zajímá o bodymodifikace a začala sem se o suspension zajímat trochu intenzivněji. Poprvé sem to viděla na vlastní oči letos na Hell party, ale už před tím sem byla přesvědčená o tom, že to musím zkusit na vlastní kůži.

Ráda bych do toho šla znovu. Už jen kvůli nádhernému pocitu, který sem měla ve vzduchu a po závěsu. Za tu trochu bolesti ten pocit určitě stojí.

EVA

Bylo to moje první vešení, takže jsem měla strach. Čekala jsem určitou bolest, či nepříjemný pocit. Probodnutí kuže háky jsem ale skoro necítila, jen pak, když už jsem měla háky v zádech, cítila jsem štípání – zřejme od desinfekce. Samotného povešení jsem se bála nejvíce, navíc se mi

díky nízkému tlaku a dusnu dělalo mdlo. Měla jsem pocit, že to nikdy nezvládnu, jenže pak, když už jsem začala být vytahována nahoru, tak nevím proč, ale měla jsem nutkání být už co nejrychleji ve vzduchu a musela jsem prostě zvednout nohy. Nahoře jsem měla báječný pocit, opravdu jsem si to užívala, jen po chvilce se mi opět začaly delat mžitky před očima a raději jsem šla dolů. I když jsem si ve vzduchu moc dlouho nepobyla, stálo to za to. Už teď vím, že to nebylo moje poslední vešení… I atmosféra celého workshopu byla doopravdy úžasná! :)